V zámku a v podzámčí

Neobžalovatelní,

nevědomí a sebejistí

vzpupně a halasně usedli k hodům

hned po rozednění,

nezdravili přírodu, natož manželky

a už dávno se nemodlili,

měli ve všem naprosto jasno,

Vyšší než oni prostě není a 

posílali vtípky v prázdných lahvích Bohům,

hrát už si nedovedli,

nevěřili nikomu,

ani sobě,

ani milenkám a

co teprve svým slovům…

Svítalo a pomlaskávali

u Třetího chodu Natobogánvstoupení,

namaštěni jak před azbukou čeština,

nemluvili,

vzdýmali se balónovitě

a barevně

a prázdně

a vůbec jim nevadilo,

že dobrou chuť si přejí s těmi,

pro jejichž odchod v minulosti potají

i poklekli…

Lačně hltají, cpou se jako podsvinčata,

mlaskají a chrochtají

a jaksi mimochodem

podepisují

a vynášejí neodvolatelná rozhodnutí.

Do podhradí

padají útržky skartací a slov o ničem,

poletují drobky a umaštěné životopisy,

žádosti o práci,

prosby o milost a taky kosti čekajících

ve frontě…

Trochu to tu smrdí.

A do Prahy přijíždějí další nekonečné

řady

Prapodivných hostí…